Tears of Black Snowman

Tears of Black Snowman jsme založili v lednu roku 2012 - zakladatelé lordikin(Donik, Natar) a night(Nightalien, Altaria)

Účel nové guildy byl jasný, chtěli jsme mít možnost nezávisle plnit guildhunty a po spoustě rozpadlých guild i místo kam se vracet. Stále přijímáme členy mezi dva šílence… Hrajeme již jen tak o víkendech a když je čas mezi prací, ale hrajeme rádi a s nadšením pomůžeme i nováčkům.

2014 Tears of Black Snowman má momentálně 4 členy - Natar/Edrick/Don Donik/Oerba, Fuuko/Meaple/Senroze/Nightalien(RIP), Nutty a Hakeem/Vipera.

Guildovní postavy: WS Snowcrystal 99/70, Prof. Dagorland 99/70, Sura Steel Maiden 10x/xx, Bard Arteras 99/50, Bard Atlas 99/50, Dancerka Snow Maiden 99/50

N.

Tears of Black Snowman are back.

Orbit byl mladý putovní mnich. Putoval světem a pomáhal, kde se dalo. Měl hnědé krátké vlasy, na sobě bělomodrou vestu a dlouhé bílé plátěné kalhoty. Ničeho se nebál a tak, když se objevilo nějaké nebezpečí, nahodil sféry a spěchal do boje. Jeho dobrý kamarádem a přesným opakem byl sage jménem Ravenshell. Byl vysoký, hubený a celkem i pohledný. Staral se jen o sebe, hrál si s magií a střádal poklady. Když šlo do tuhého, radši se schoval a nechal Orbita situaci vyřešit. Jednou, když zase putovali od města k městu, potkali na cestě mladou slečnu. Byla to kovářka. Táhla za sebou malý dvoukolák s několika zbraněmi a nějakým haraburdím uvnitř. „Počkejte slečno, pomůžu vám,“ zavolal Orbit, vyvolal jednu sféru a přemístil se k mladé slečně. „To je dobrý. Já jsem zvyklá,“ usmála se kovářka a pokračovala dál. „Já jsem Orbit. Ochránce slabých, ničitel zla a pomocník v nouzi,“ dal si mladý mnich ruce v bok. „A taky je hrozně vlezlej a neodbytnej,“ ušklíbl se Ravenshell. Slečna se rozesmála a nabídla Orbitovi vozík. Mladý mnich ihned přispěchal a chopil se oje. Slečna si s obdivem prohlédla jeho svalnaté ruce, pokývala hlavou a vozík pustila. V tu chvíli se vozík zabořil do země a Orbit se rozplácl na zemi. „Co v tom vozíte? Eluminium?“ zvedl se ze země mnich. Kovářka se zasmála a přikývla: „Mimo jiné.“ „Blessing! Spirit sphere… Critical!“ vykřikl Orbit, párkrát zamával rukama a na konec udeřil pěstí do země. „Nee, už zase,“ obrátil sage oči vzhůru. Po mnichově těle se začalo honit několik modrých blesků. Mnich popadl vozík a zaťal všechny svaly. Vozík se s námahou nadzvedl a Orbit zaskučel. „Proč máte ty nejtěžší věci vepředu?“ procedil skrz zuby mnich. „Líp se mi s tím jezdí,“ usmála se kovářka a přistoupila k Orbitovi. Poté chytila oj místo něho a Orbit se zhroutil k zemi. „Vy jste robot nebo co?“ vyskočil mnich opět na nohy. „Kdepak, jsem kovářka,“ usmála se slečna, položila vozík opět na zem a dodala: „jmenuji se Snow.“ „Já jsem Orbit,“ podal jí ruku. „To už jsme slyšeli,“ ušklíbl se sage, který už mezitím došel k nim. „Tohle je můj drahý přítel Ravenshell,“ ukázal mnich na svého kamaráda. „Těší mě,“ rozzářila se kovářka a podala oběma kamarádům ruku. „Jo, jo, mě taky,“ pronesl suše Ravenshell. „Nechte mě hádat. Ty jsi mnich a ty jsi profesor?“ zasmála se Snow. „Ano, ano, jak to víš?“ usmál se Orbit. „Ne tak docela, ještě nemám profesorské zkoušky,“ ušklíbl se sage. „Potkala jsem už hodně takových, jako jste vy,“ zasnila se mladá kovářka a vyrazili na cestu společně. Na jejich životě se, až na pár věcí, nic nezměnilo. Orbit dál bojoval s každým zle, pomáhal ostatním a ve volných chvílích se snažil zvednout vozík, který táhla Snow. Ravenshell si hleděl svého, psal si poznámky do svého deníčku, pracoval s magií, a když něco nevěděl, zeptal se kovářky, která byla až nečekaně vzdělaná. A Snow? Snow sbírala různé předměty z poražených nepřátel, ukládala je do svého vozíku a jednou za čas z nich vyrobila zbraň, kterou v blízkém městě prodala. O zisk se pak rozdělila rovným dílem s oběma kamarády, takže si Ravenshell mohl koupit nějaké nové knížky a Orbit nějaké ovoce a med, což bylo jeho oblíbené jídlo. — Jednou spolu cestovali jižní cestou z Payonu do Geffenu, když v tom se z lesa vyřítil velký zelený ork. Orbit rychle vyvolal séru, mrsknul s ní a trefil ho do hlavy. Ork padl na zem. Snow k padlému protivníkovi ihned přispěchala. „Chudáček, třeba nás chtěl jenom pozdravit,“ nahodila kovářka smutný výraz a hodila jeho sekeru do vozíku. „Kdepak, orkové jsou nebezpeční a tyhle lesy jsou jich plné,“ poklepal sage na stránku v knize. „Raději se připravím,“ usmál se mnich, vyvolal si postupně pět sfér a udeřil do země. Hned se na něm objevily známé modré blesky. Než však stihl vyvolat všech pět sfér podruhé, vyšli z lesa dva šedí orkové. „Frost diver!“ křikl Ravenshell s rukou nataženou proti orkům. Po zemi se rozběhla mrazivá vrstva ledu, která doputovala až k jednomu z orků. Ork okamžitě zmrzl. „Thunder Storm!“ zařval sage a z čistého nebe se snesl obrovský blesk, který oba orky zasáhl. Ten zmrzlý se poroučel do prachu cesty, ale druhý ork se jen oklepal a pokračoval. „Cold bolt!“ zamával rukou Ravenshell a vydal se na ústup. Z jeho ruky vyletělo několik ledových krápníků, které se zabodali do orkova těla. Šedý válečník se na chvíli zarazil, ale hned pokračoval dál. V tom se před ním objevil mladý mnich. Bez mrknutí oka praštil orka třemi rychlými ranami do břicha. Válečník vyprskl trochu krve, ale i přesto se napřáhl svou velkou sekerou. Orbit však pokračoval čtyřmi údery do orkovy hrudi a celé kombo dokončil silným úderem na obličej, který zarazil válečníkovi rypák dovnitř hlavy a poslal ho k zemi. „To bylo celkem v pohodě, ne?“ usmál se mladý mnich a otočil se na své přátele. „Myslím, že máme problém,“ konstatoval suše sage. Orbit se rozhlédl a do půlkruhu kolem nich stálo deset takových orků. Než se kamarádi stihli vzpamatovat, vydali orkové válečný pokřik a vyrazili do útoku. „Frost diver!“ vykřikl Ravenshell a zmrazil jednoho orka. Okolo Orbita se vznášely tři sféry, jednu z nich mrštil po orkovi poblíž Snow a hned na to se přemístil do jejich středu, kde opakoval kombo tří a čtyř úderů. Snow ztuhla, jakoby se jí dotkli temné stíny minulosti. Před očima se jí objevilo několik postav bojujících v ukrutné bitvě. Nemohla si vzpomenout, kdo jsou, ale byla si jistá, že je zná. „Snow!“ zařval mladý mnich. Kovářka otevřela oči a spatřila velkého šedého orka, jak stojí před ní s napřaženou sekerou. V ten moment, jakoby jí něco vedlo ruku, sevřela madlo svého dvoukoláku a zarazila vozíkem válečníka do země. „Co to bylo?“ podivila se, ale v tom jedna sekera přejela Orbitovi přes hruď, a jak se krev vznesla do vzduchu, temný stín jí opět na okamžik zakryl oči. V tom znovu spatřila bitvu u temných hradeb a černé rytíře na obrovských koních. Jeden z nich právě vytrhl dlouhé kopí z jedné postavy stojící před ní. Postava se zhroutila bezvládně na zem a Snow opět procitla. Sage utíkal a házel za sebou jeden blesk za druhým. Orbit se odkutálel, opět se postavil na nohy a připravil se k dalšímu boji. Avšak z lesa vycházeli další a další protivníci. „Snow, za tebou!“ vykřikl Ravenshell. Kovářka se rychle otočila. Před ní stálo několik orků a sekera jednoho z nich mířila na její hlavu. „Body… Relocation!“ zdvihl se ze země mladý mnich a objevil se před svou kamarádkou. Sekera se mu zarazila do přilby a poslala ho na zem. „Nee!“ zaječela Snow a praštila orka pěstí do obličeje. Ork zavrčel a ukročil stranou. V tom se přiblížil další šedý válečník a silnou ranou do břicha, skolil kovářku vedle jejího kamaráda. Najednou z lesa vyskočil zelený pštros a na něm chlapík v zeleném oblečení a bílým kloboučkem na hlavě. Chlapík vyskočil do vzduchu a několika ladnými pohyby vystřelil několik šípů. Orkové sebou trhli a dva z nich se skáceli k zemi. Záhadný lukostřelec dopadl na nohy, nabil další šíp a zašeptal zaříkadlo. Šíp se rozžhavil do běla a zelený lukostřelec ho vypustil. Střela proletěla řadou orků a vypálila v nich malou dírku. Chvilku na to se orkové poroučeli do prachu země. Chlapík rychle nabil další šíp a zvedl oči. Jeho pohled se spojil se Snow a ona ucítila dávno ztracený pocit. V tu chvíli se z okraje cesty ozval chraplavý hlas: „Spiral Pierce!“ Lukostřelec se ihned otočil za hlasem, ale už nestihl nic dělat. Drtivý spirálový útok ho odhodil na blízký strom, z kterého se následně svezl na kraj cesty. Klobouk dopadl do louže a Snow se před očima objevil záblesk temné vzpomínky. „Fuuko…“ zašeptala tiše a natáhla ruku k zelenému chlapíkovi. „Snow…“ odpověděl tiše lukostřelec. „Řekni mé jméno…“ zašeptala znovu. Mezitím se kolem chlapíka shromáždil hlouček šedých orků, kteří si připravovali své sekery k poslednímu útoku. „Snow… crystal!“ vypustil tiše z úst lukostřelec a Snow se zablesklo před očima. — Otevřela oči, ale všude byla tma. Stále po kolena v ledové vodě a dýchala mrazivý vzduch. Velmi dobře tohle místo znala. Bylo to dno jejího srdce. „Dlouho jsem tě tu neviděl, Snowcrystal the Core Creator“ pronesl hluboký hlas. „Blacku?“ udivila se Snow. „Ano, Snow?“ odpověděl hlas a ve tmě se zaleskly dvě oči. „Kde to jsem a proč je tu tolik vody?“ zeptala se mladá kovářka. „Tohle je nehlubší část tvého srdce… Pláču od té doby, co jsme se rozešli každý svou cestou,“ posmutněl hlas. „Nešlo to jinak,“ zavrtěla hlavou. „Proč ne?“ otázal se hlas. „Zemřelo jich příliš mnoho,“ svěsila hlavu. „Oni si to tak vybrali,“ promluvil hlas vlídně. „To už je jedno… Je konec,“ pronesla a z očí jí začaly padat slzy. „Podívej se nahoru,“ pokračoval hlas. Snow zvedla hlavu a kdesi vysoko zahlédla malou bílou tečku. „Co to je?“ zavzlykala. „To je naděje. Pořád tam je,“ odpověděl hlas a pokračoval: „Snowcrystal, zavolej je!“ „To nejde, už nejsem jejich mistr,“ svěsila opět hlavu. „Oni na to čekají,“ pronesl hlas a dva třpytivé body se přiblížili. „Nebude to fungovat,“ zavrtěla hlavou. Ve tmě se cosi pohnulo a mrazivá ruka pohladila Snow po tváři. Malý bod, který byl vysoko v nedohlednu, se pomalu rozzářil. Slabé světlo dopadlo na hladinu a kovářka spatřila starého známého. „Zavolej je! Naposledy…“ usmál se černý sněhulák a dotkl se špičkou mrkve jejího čela. — Snow se odrazila rukama od země a nakopla jednoho z orků do břicha. Válečník vyvalil oči a padl na zem. Kovářka mu okamžitě vytrhla sekeru z ruky a několika otočkami rozsekala další dva orky. Na zem dopadly dvě hlavy, následovány rukama a na dvou místech přeťatými těly. Ještě než zbytky orků dopadly na zem, přemístila se Snow k dalšímu válečníkovi a jedním rychlým úderem ho přesekla od rozkroku až po klíční kost. Její oči byly černé jako uhel a sálal z ní mráz jako ze samotného ktullanuxe. Po té zvedla do vzduchu zčernalou pěst a udeřila do země tak silně, až cesta popraskala. Na zemi kolem ní se objevil kruh s černým obličejem uvnitř. Než se stihli orkové vzpamatovat vyšlehlo ze země kolem ní několik černých plamenů. „Spiral Pierce!“ zavrčel ork ve zlaté zbroji a útok ve tvaru spirály vyrazil proti Snow. V tom však z jednoho plamene vyběhl muž v těžké zbroji. Nastavil štít a vykřikl: „Guard!“ Spirálový útok se o štít rozplynul a paladin si připravil kopí k protiútoku. Šedí orkové se rychle probrali a vyrazili do útoku. Jeden, co stál nad chlapíkem v zeleném oblečení, se napřáhl a udeřil. V tom Fuuko vzplanul černým plamenem a jako znovuzrozený se postavil vedle paladina. Orkové se však blížili ze všech stran a pár jich už bylo téměř u Snow. „Storm Gust!“ zahřměl vzduchem další hlas a orkové se vznesli nad zem ve změti vichru a ledových ker. Místo jednoho z plamenů stál čaroděj v černém plášti. Další z plamenů zmizel a okolo několika dalších orků se mihnul černý stín. Válečníci ještě chvíli běželi dál, ale pak se jim z břicha vyřinula krev a padli na zem. Za nimi se objevila žena v rudé kombinéze s katary v rukou. „Grr… Do útoku!“ zavrčel orčí hrdina a z kraje cesty vyběhl nový oddíl šedých orků. Další z plamenů se rozplynul a místo něj stála krásná, svalnatá, potetovaná žena. „Steel body!“ pronesla suše, udeřila pěstí do země a po těle jí přeletělo několik rudých blesků. Oddíl orků se k ní přihnal a jeden z nich sekl sekerou. Žena však jen mávla rukou a sekera se rozletěla na tisíc kovových střípků. V tom se vedle Snow postavili dva muži. Jeden ve zlatém rouchu, druhý v černém. Ten ve zlatém vytáhl z pusy nakousaný toust a přiložil ruku k jejím ranám. Zazářilo slabé bílé světlo a všechna zranění se zacelila. Ten v černém namířil před sebe hůl s lebkou na konci a zvolal: „Judex!“ Oddíl orků třikrát jako jeden muž vykřikl a všichni padli na zem. Než stihl ork ve zlaté zbroji udělat cokoliv dalšího, místo patnácti černých plamenů stálo okolo Snow patnáct hrdinů. „S dovolením,“ ozval se vlídný hlas a dopředu se prodral do půl těla svlečený svalnatý mladík s pánví v ruce. „Raising Dragon!“ zvolal, když praštil pěstmi o sebe. V tom se kolem něj objevilo patnáct sfér a modré blesky se začaly honit po jeho těle. „Spiral pierce!“ pokusil se zoufale zachránit orčí hrdina, ale paladin jako blesk přispěchal se svým štítem. „Za to, že jsi napadl naší šéfku, Snowcrystal the Core Destroyer, tě odsuzuji k smrti…“ pronesl mladík klidným hlasem. Pak se napřáhl pánví a se zvoláním: „Asura Strike!“ uťal orčímu hrdinovi hlavu. V tu chvíli nastalo ticho. „Meaple, Natare… Nighte, Alti… Vy jste přišli?“ rozbrečela se Snow a padla na kolena. Meaple (kněz ve zlatém rouchu) se k ní naklonil a položil jí ruku na rameno. „Už je to dobrý,“ pronesl vesele Natar (kněz v černém rouchu) a začal léčit mladého mnicha. „Čekali jsme, až nás zavoláš,“ usmál se Doník (paladin) a poklekl před mladou kovářkou. „Black říkal, že to přijde, takže jsme byli připravení,“ pronesl suše Nightalien (čaroděj). „Tys mluvil s Blackem?“ podivila se Snow. „Ano. Tři dny jsem meditoval, až jsem se dostal na místo, kam si ho schovala. Třásl se a z očí mu tekly slzy,“ vyprávěl čaroděj. „Omlouvám se vám všem, ale už nemůžeme být společenství černého sněhuláka,“ sklonila opět hlavu Snow. „My víme!“ usmál se Edrick (mladý svalnatý mnich s pánví). „Od teď budeme jeho slzy!“ doplnila ho Altarie (assasinka). „Tears of Black Snowman!“ pronesl Arteras (guildovní bard) a všichni, včetně Snow, se společně dali do smíchu.

L.