Sharrperr

Království, kde se odehrál příběh, který vám chci vyprávet, bylo jedno z tech bežných království, kam se nikdo nehrnul, protože tam nebylo zhola nic zajímavého.Proste jen kus zeme s hradem uprostred, pár chalup okolo, les a nejaký ten potok. Nebydlel tam žádný vodník, který by topil lidi, žádný drak, který by svacil lidi a dokonce ani žádný loupežník, který by ty neutopené a nesnedené lidi okrádal.Pro turisty zkrátka nezajímavá oblast.

I když… byla tu jedna vec, na kterou by jich sem nalákali tisíce.Tato lahůdka však byla v království verejným tajemstvím a žádnému poddanému nestálo její vyzrazení za to, aby byl donucen potápet se v hradním príkopu plném špinavé vody a krokodýlů. Takový trest by ho totiž jiste cekal, nebot tajemství se týkalo přímo královské rodiny.

Už když na balkonu královské komnaty pristál cáp s novorozeným Princislavem, bylo králi a královne jasné, že jejich doposud neklidný život nabere nových obrátek. Jejich syn mel totiž telícko zcela zelené. Puvodne doufali, že to nebude až tak zlé a jen se jejich detátku udělalo při cestě špatně a tak zezelenal.Čáp už totiž nebyl nejmladší a měl problémy s udržením výšky. Kdekdo ríkával, že za letu vypadá úplne jako králův bratr prezdívaný Násavka, když se pozde vecer vrací z obhlídky hospůdek a nemůže se trefit do hradního průchodu.Ale nejenže z Princislava zelená barva nevyprchala,ale ješte mu tváre více ztmavly, protože tehdy byl chudinka po čápově letu celý bledý. V té době ješte neznali lidi s jinými barvami pleti, a když mel navíc zelené vlasy i nehty, všichni se mu vyhýbali.

Práve když se v den svých osmnáctých narozenin procházel Princislavpo zahradě a jednou rukou odháněl ptáky slétávající se na jeho zelenou hlavu, prinesl mu sluha vzkaz, že s ním chce královská dvojice mluvit.Princ prispechal do hlavního sálu, kde bylo odsouzeno už tolik lidí,že by to nikdo ani na osmimístné kalkulacce nespocítal.Král pozvedl palcát, který mu sloužil rovnež jako žezlo a pravil: „Náš nejdražší a jediný synu. Dnešek je významným dnem ve tvém živote. Stal se z tebe dospelý muž. Vydáš se proto na cesty a vrátíš se až se svojí vyvolenou.“ Princ vždy své rodice poslouchal na slovo a ani ted neodporoval. Dal se k odchodu, avšak král jej ješte zastavil. „A hlavne žádnou fúrii, at neskoncíš jako já.“ Princislav nechal své rodice, at zpestrí atmosféru hádkou a odešel se sbalitDruhého dne již sedel na koni, který ho klusem unášel do cizích králov -stvi:)

Za tri roky, co byl na cestách, prošel snad všechny zeme a navštívil všechny hrady. Ale žádná princezna ho kdoví proc nechtela. Sklesle se vracel domů a premýšlel,jak vysvetlí rodicům, že si nenašel nevestu.Už se stmívalo, když vtom spatril, jak se z oblohy klouzavým pohybem k zemi snáší podivný predmet velký jak ohrada s konmi. Pobídl svého ore a po chvíli hledání tajemnou talírovitou vec objevil.Stála na trech malých nohách kousek od lesa.

Princ se posilnil vínem a slezl s kone. Opatrne - jako by se bál, že tu kromr velkého talíre pristane i velký nůž a vidlicka, došel až k vesmírné lodi a zaklepal na ni.Nekdo uvnitr talíre odhrnul záclonu, otevrel okno a po ufounské okapové roure sešplhal až na palouk. Princ nebyl schopen vydat ani hlásku, protože nikdy drív nespatril tak krásnou dívku. Mela štíhlé ruce, nohy, pas, vlastne byla štíhlost sama a co hlavne…byla celá zelená. Vztáhla k princi ruku. Ten ji nežne uchopil a usmál se na ni.

Bylo mu hned jasné, že ty tri roky, za které prošel svet krížem krážem byly ztrátou casu. žádná princezna se nevyrovnala dívce,jejíž ruku nyní držel ve své. Za krátko se již létající talír s obema na palube odlepil od země azamíril vzhůru k nebesům a ješte dál, do zeleného sveta,kde Princislav a jeho krásná dívka budou žít štastne až naveky.

Pred davnymi casy, ktere uz si pamatuji jen stare moudrosti opredene stromy, zil v hlubokem lese jeden mily potulny skritek rarasek prezdivany svymi kamarady Ferdasek. Byl, pravda, trochu porostlejsi nez se patri na typicke lesni skritky, zkratka takovy skritci Tarzan, ale presto skritek, lesni bytost s obrovskym srdickem.

Jednoho jarniho vecera, kdy uz Slunicko unavou pomalu zapadalo za kopce, pobihal skritek Ferdasek ve vetru od dubu k dubu, od jedlicky k jedlicce, od smrcku k borovici a sbiral malinke sisky, aby si mohl zatopit ve sve skrovne mechove chaloupce. ,,Dekuji Ti Maticko Prirodo za Tve dary“ rekl, kdyz sebral ze zeme posledni sisku a poklonil se az k zemi. Jakmile vstal, leknutim div nespadl na zadek..

Z hloubi lesa kracela lehounce vila jemna jako hedvabi, ale tak strasne rozcuchana, ze by se ji polekaly i carodejnice. Vila jemne rozmyslela krok po kroku. V rukou nesla naruc kopretin. Byla nema, ale presto se usmivala siroko daleko. ,,Ahoj vilo,“ pozdravil ji prekvapeny skritek, pricemz ji venoval mily usmev. Tak mily, az to hralo u srdce. Vila se jen rozpacite podivala, zacervenala se. Sklonila hlavu k zemi. Promluvit nemohla a byla tak placha, ze se utekla schovat za nejblizsi dub. Skritek sel za ni, ale uz tam nebyla. Jen kopretina po ni zustala. Skritek ji sebral ze zeme a privonel.

Druhy den sbiral Ferdasek hrasek u potoka. Najednou uslysel podezrele jemne splouchani vlnek. ,,Takhle se preci nevlni bezne vlnky“ pomyslel si. Kdyz se podival smerem k tomu prazvlastnimu zvuku, vsiml si, jak ve vode smaci vila sve dlouhe vlasy rozcuchane z lesniho pobihani. Tise a nerusene za ni prisel, aby ji nevylekal. Sedl si na samy kraj brehu. Nevsimla si ho. Najednou vsak uslysela tiche zpivani. Jako by nekdo prozpevoval ukolebavku. Zaposlouchala se do jemneho a prijemneho hlasku. Citila se jako volna vlnka reky. Stacilo se jen rozplynout do prostoru. ,Kdopak tady tak krasne zpiva,“ zeptala se nahle prekvapena z toho, ze zase nasla svoji ztracenou rec.I skritek na vilu prekvapene koukal. Mel radost, ze konecne promluvila. ,,Dekuji ti skritku, vratil jsi mi svym krasnym zpevem muj ztraceny hlas, dekuji. Za to Te provedu vsemi lesy kolem a ukazu Ti krasy prirody“ vdecne pokynula vila a poklonila se skritkovi. ,,Budu rad“ odvetil skritek. Vila se jen usmala, roztancila se k nejblizsimu buku a tam zmizela v oparu mlhy.